Jak Badík do showbyznisu přišel





Jak Badík do showbyznisu přišel


Když měl Badík těsně před jedenáctými narozeninami, vynořil se pro něj z čista jasna dárek, který, jak jsem doufala, by se mu mohl hodně líbit. No už vím, že líbil a moc! I vám teď prozradím, co to bylo. S Badíkem jsme se tou dobou asi týden věnovali natáčení filmu! Náš dědeček si zahrál v připravovaném cyklu povídek Čapkovy kapsy, v epizodě Soud pana Havleny! Zahrál si tu milovaného čtrnáctiletého psa Henrika, patřícího panu Hartlovi. Mimo jiné si tu zahrál i s p. Skořepovou, s p. Skopečkem, p. Neužilem a p. Somrem. Proč se natáčení líbilo Badíkovi? Protože tu byli samí hodní lidé, protože ho pořád někdo obdivoval, hladil a krmil, ale především proto, protože skoro v každé scéně něco žral!!! A jak známo, natáčení se často opakuje, což pro něj znamenalo něco jako pár dní v nebi a také pár dní bez večeře! :-). S potěšením mohu říct, že pan Hartl je opravdu tak laskavý, milý a dobrosrdečný člověk, jak působí z televizních obrazovek! Povedlo s mu s Badíkem navázat vztah tak, že by to ve filmu mělo vypadat jako že je opravdu jeho. Což ale u Badíka skrz žrádlo nebyl zase až takový problém! Z Badíka se vyklubal velmi dobrý herec, naprosto nic ho nevyvedlo z míry! Všude byla spousta lidí, kamer, techniky, světel, chlupatých mikrofonů :-), papoušků a jiné havětě, ale Badík se vždy soustředil na to co má dělat, jako by od malička nedělal nic jiného, než stál před kamerou. Proč se to líbilo mě? No protože jsem zase zažila něco nového, ukázala jsem světu jak moc šikovného, hodného a čiperného dědulu doma máme a hlavně!!!! To pro mě bylo velké zadostiučinění pro psa, který se, pravda exteriérově až tak nevyvedl, ale všem, kteří se mu kdy posmívali, jak je ošklivý, tlustý, neforemný, na krátkých nohách a doporučovali mi, abych se takového psa k ničemu rychle zbavila, tak všem těm posílám s ohromnou chutí a radostí strouhanou mrkvičku!! Všem těm, kteří mě celou dobu podporovali, především mamče, která mi hlídala děti a manželovi, který mi toleroval téměř nulovou přítomnost doma, tak těm všem zase moc děkuji!!!!

Badík, pan Hartl a já úplně na víc                 naše dobové foto

Jak jsme k tomu celému přišli???? To mi takhle jednou večer, koncem února zavolala kamarádka, která pracuje v pet centru, že je u ní právě Lucie Tomšovská, která hledá do filmu staršího, hodného a na první pohled dobráckého psa, který umí trochu poslouchat a že by se jí možná líbil Badík. Dala mi paní Tomšovskou na ucho a ta mi vysvětlila, že hledají pomalého, klidného psa vyššího stáří, který umí základní poslušnost s tím, že by hrál ve filmu s papouškem, který by mu udílel povely a on je s dobráckým výrazem plnil. Požádala mě, abych jí na mail poslala Badíkovi fotografie a povídání o něm a že mi dají vědět. Byla jsem z toho úplně konsternovaná, že jsem se ani nezeptala o jaký film by mělo jít - zadání totiž znělo děsně! Nicméně jsem poslala požadované a čekala, co se bude dít dál. Nedělo se nic, až teprve koncem března mi přišla omluva, že se schvalování zvířat do filmu protáhlo, nicméně, že Badík byl schválen!!! :-) Asi za dva dny na to si ho přijel okouknout pan Václav Tomšovský, který se zabývá výcvikem zvířat pro film, téměř všechna zvířata v českých filmech jsou jeho dílem, například v Arabele, (možná vás bude zajímat, že Rumburaka tu hrálo šest krkavců a jeho hlavní představitel je stále na živu, je mu už 28 let a bude tu nejméně do 50ti! :-) ). Slavné automobilové kozy ve Slavnostech sněženek, i s ochočeným divočákem, nejnověji měla teď v kinech premiéru pohádka Čertova nevěsta... Pan Tomšovský si Badíka nafotil, vyzkoušel a byl moc spokojený, dal mi scénář a rozpis natáčení. První natáčecí den byl ve čtvrtek, 21.4. Panu režisérovi se Badík prý líbil ze všech pejsků nejvíc, protože je takový nejméně živý a nemusí už vůbec hrát otráveného, prý tak působí pořád :-). Pan Tomšovský mi také vysvětlil o co jde: Mladí a talentovaní režiséři dostali v ČT příležitost se ukázat. Vznikl cyklus Čapkovy kapsy s asi osmi povídkami, které budou točeny klasicky - dobově, žádná moderna. Každý režisér natočí jednu, aby ukázal co v něm je. Naše je právě Soud pana Havleny, kdo povídku zná, ví, že pes je do ní přidán, ale nenásilně, jde o to, že jsou dva kamarádi: p. Havlena (V. Neužil) a p. Málek (J. Hartl), pan Málek je soudničkář, dostane od p. Havleny typ na soudničku, kdy si chlapík vycvičí papouška, aby nadával sousedce, jde za to k soudu, ten ho odsoudí a je z toho 14 dní vězení. Pan Málek to otiskne, ale jeho redakce dostane napomenutí, že je to nesmysl, že se to nikdy stát nemohlo. Pohádá se kvůli tomu s p. Havlenou a ten se rozhodne dokázat, že má pravdu. Koupí si papouška a naučí ho nadávat sousedům, jde za to k soudu, ale odsouzen není, protože papoušek evidentně neví co říká a nadává každému, není v tom prostě úmysl. Pan Havlena je velmi zklamán a rozhodne se dokázat alespoň p. Málkovi, že to trestuhodné je a tak jednou, když hlídá psa Henrika, páně Málka, naučí papouška dávat povely Henrikovi, ten je poslouchá, je tak vlastně týrán papouškem a pan Havlena dokáže alespoň svému příteli, že měl pravdu! Konec. Badík tu hrál právě milovaného čtrnáctiletého psa Henrika, který doprovází pana Hartla na každém kroku, je na jednu stranu strašně rozmazlený a na druhou velmi poslušný a nechá se terorizovat od papouška Frantíka (vlastním jménem Lórinka, je na to hrdá, pořád mi to opakovala! :-) ).

Takže začít se mělo 21.4.2011 ráno. 20.4.2011 ráno mi volal pan Tomšovský, že se moc omlouvá, ale že si to pan režisér rozmyslel a Badíka do filmu nechce, protože se nejedná o dobového psa! No to měl pravdu, nicméně to mohl říct hned že! Požadavek na psa totiž byl, aby byl opravdu starý a přesný opak pana Hartla - vysokého a štíhlého pána. Což Badík beze zbytku splňoval. Labradoři tu tou doubou opravdu ještě nebyli, ale na druhou stranu, Badík zase jako typický labrador nevypadá. Dalo by se říct, že je to prostě jen středně velký žlutý pes! No, byla jsem, přiznám se, docela zklamaná, naší roli prý dostal německý ohař, třináctiletý dědula. Položila jsem telefon a zklamaně vyslovila památnou větu: "Tak a teď už nás vezmou jen kdyby se ohaři do rána něco stalo!". Jelikož jsem s natáčením počítala tři neděle předem, měla jsem vše nachystané a připravené, včetně hlídání dětí, byla jsem ve čtvrtek, 21.4. ráno doma, když tu zazvonil telefon.... :-).


                                                       Psí kompars

Neptejte se mě, jak jsem to udělala, ale na telefonu byl skutečně pan Tomšovský, možná byste se mě ale měli začít bát! :-). Pan Tomšovský, celý rozčílený, mi do telefonu říkal, že jim ohař zkolaboval na place a nevypadá to s ním vůbec dobře. Prosil, mě, jestli bych nemohla být připravená s Badíkem jako záloha, že chvíli počkají, jestli se pejsek neoklepe a v případě, že ne, dojeli by si pro nás. No a za hodinu už jsme oba dva mířili do Kunratického parku. Tak se stalo, že Badík dělal náhradníka svému náhradníkovi a vlastně sám sobě - taková zajímavá cimrmanovská přesmyčka. Přísahám, že v ohařově onemocnění nemám žádnou část těla!!!!! Měla jsem ale stejně černé svědomí, protože to jsem mu opravdu nepřála, panu Tomšovskému jsem se později přiznala a on se smál, že jsem opravdu dobrá čarodějnice :-). No ohař byl chudák tři dny na kapačkách úplně apatický, než lékaři zjistili, že prodělal akutní zánět střev a navíc k tomu měl ještě tasemnici. V současné době se mu daří o hodně lépe - uff. To jediné mi opravdu kazilo radost z natáčení.

V Kunratickém parku nás přivítal pan Hartl, který už zdálky volal, jaký je Badík krásný pes! Badík měl tedy velké enteré: vyskočil z auta jako mladík, celý natěšený a do parku vbaletil jako tříletý mladík. S každým se pozdravil a tlemil se od ucha k uchu, čtrnáctiletého psa tedy vůbec nepřipomínal. Protože ale bylo horko, po procházce parkem zvadnul a začal se vžívat do své role. Pan Hartl ho za celý den prokrmil snad půl kilem frolíků a všem ostatním zakázal ho hladit, mazlit a krmit, někdo to dodržoval, někdo chodil tajně, ale zákaz pamlsků jsme důrazně dodržovali, bylo potřeba navázat vztah a to v rekordně krátké době, Badík šel skoro ihned točit... Požadavek byl, aby chodil s panem Hartlem na volno parkem u nohy, došel s ním k lavičce, tam se posadil, seděl nebo ležel u něj během dialogu, choval se vstřícně k panu Neužilovi, nechal se od něj pohladit a zase odešel s panem Hartlem. S pravou kapsou nacpanou frolíky a po dvou zkouškách na nečisto se to povedlo téměř ihned. Na některé věci je Badík hrozně chytrý, ale hlavně umí z agilit pracovat i s jiným člověkem, než se mnou, máme na to speciální povel: "Jdi s holkou!", myšleno většinou s Aničkou, v případě pana Hartla jsem tento povel udílela opravdu velmi potichu! :-). Potom se točily detaily, což bylo snadné, dalo se odložení u lavičky. Jednou jedinkrát se Badík lekl chlupatého mikrofonu nad sebou, jinak ho ale nic nevyvedlo z míry. Štáb byl nadšený, jak rychle se "vžil do role" a začal pracovat téměř ihned. Na takových případech se pozná skutečná vyrovnanost povahy!!! Badík po celou dobu záběru nespouštěl oči z pana Hartla, nekoukal po mě, ani po nikom jiném a vypadal, že je skutečně psem páně Málka! :-). Nejtěžší z celého dne byl záběr, kdy seděl Báďa u lavičky, díval se dolů, pak měl zvednout hlavu do kamery a rozeběhnout se přímo do ní. Pořád se díval mimo ní a i mimo ní běhal. Tady jsem se seznámila s kolegou pana Tomšovského, panem Viktorem Čahojem, který mi vysvětlil, že při kontaktu s pánem se mu pes dívá do očí, kdežto při kontaktu s cizím člověkem mu kouká po rukou, proto Badíkovi přidržel piškot těsně nad kamerou on a já ho zase dole pod kamerou zavolala k sobě, pak teprve se celý záběr perfektně povedl! Co všechno se o svém psovi po tolika letech ještě nedozvíte...! Přitom nebýt kamery, nikdy bych se tohoto faktu asi ani nevšimla, vždycky jsem si myslela, že když ukazuji psovi pamlsek, kouká přímo na něj...

Po asi třech hodinách jsme měli hotový záběr, který ve filmu bude trvat asi tak minutu :-). Nekazil ho však ani jednou Badík, dvakrát hercům popadaly na zem peníze, jednou záběrem projelo auto, potom přeletělo letadlo a jednou se do něj rozeřval buldozer. Filmaři běhali po širokém okolí a prosili všechny, kdo sekali trávu a opravovali silnici o malou chvíli klidu. Není to jednoduché, točit dobový film! Čtvrtek byl hotový a dalším dnem byl pátek. Točilo se v krásné Anežské ulici na Starém městě a v úžasném dobovém pavlačovém domě tamtéž. Badíkova role byla velmi jednoduchá, měl spolu s panem Hartlem vejít do vrat domu, tentokrát na vodítku, vyslechnou dialog paní Skořepové a zase odejít - tot vše, za půl hodiny hotovo! Paní Skořepová zde hrála domovnici a podle toho vypadal i její dialog s panem Hartlem, zatímco ten se jí v záběru bál, Badík z ní byl nadšený! Nemohu si pomoci, ale on ženské s afektovaným hlasem miluje!! Smál se na ní na celé kolo a kroutil se jak žížalka, to jsem zvědavá, jak to ve filmu bude nakonec vypadat! :-)

Třetí den našeho natáčení byla sobota. Tenhle den jsme si svůj honorář opravdu zasloužili! Točilo se od tří odpoledne do jedné v noci! Stále v Anežské ulici. Nejdříve se točil příchod pana Hartla ulicí do činžáku, kde bydlel pan Málek - vchod do vrat se natočil den před tím... Badík šel na vodítku a vše bylo bez problémů. Z tohoto dne pochází fotografie dobové ulice a psího komparsisty, který s vozíkem křížil Badíkovi cestu. Po první zkoušce na nečisto už si nevšímal ani pejska a ani drncajícího vozíku. Záběr byl hotový asi ve čtyři hodiny a začalo čekání na tmu! Do devíti večer! Bylo horko a tak jsem zamítla zavření psa do auta a potloukala se s ním po starém městě. Tak to byla opravdová nuda! Staré město je moc krásné, ale ne z hlediska pejska. Není kde venčit, všude spousta lidí a rozpálená dlažba. Nejdříve jsme vyrazili na procházku po městě, Badíkovo radostně napnuté vodítko (konečně nějaká akce) brzy vystřídalo vodítko úplně prověšené a na jeho konci udyndaný a otrávený pes. Brzy jsme se tedy vrátili zpět na Haštalské náměstí a uhnízdili jsme se v chládku u kostela. Filmaři mi nabízeli, že mě v maskérně malinko vylepší, dostanu kastrůlek a můžu si zatím přivydělat :-). Čas jsem si krátila čtením a pes spaním, občas jsme zamířili ka caterringu na nějakou ňamku. Mezitím se točil v sousední Řásné ulici obraz z krámku se zvířaty. A tak jsem si mohla prohlédnout další účinkující z filmu - papoušky amazoňana oranžovokřídlého - Lórinku a Káču, spoustu holoubků kudrnáčů a pávíků, no a nakonec krásnou a opravdu praštěnou 2,5 měsíce starou fenku pražského krysaříka Čikinku! Bohužel byla nevyfotitelná! Ve filmu si zahrála pejska v náručí slečny před obchůdkem se zvířaty (podle mě jí na tu chvilku museli uspat!). Badík se jí strašně líbil, ten ale nevěděl, co si o ní má myslet, takovou myš ještě nikdy neviděl :-). Čikinka byla velmi přátelská a velmi akční, nadšeně se připojovala za každé nohy, které šly okolo! Moc jsem to její hlídání panu Tomšovskému nezáviděla! :-) Pan Hartl se u nás každou volnou chvilku zastavil, aby rozprávěl s Badíkem. Díky jeho příjemnému hlasu si myslím, že nemá problém zaujmout jakéhokoliv pejska. Moc vzpomínal na ovčačku, se kterou si zahrál v seriálu O zvířatech a lidech. P. Čahoj mi vyprávěl, že za ní dojížděl už půl roku předem a půjčoval si jí na procházky, aby ve filmu pak působili jako věrohodná dvojice.

Konečně na nás asi v deset přišla řada! Točilo se v uličce ve Stínadlech, pan Hartl tu vlál z hospody za Henrikem, který byl celý šťastný, že už se jde konečně domů. To nebylo vůbec složité. Pak se točil noční příchod do pavlačového domu, kdy se Málek i Henrik plíží průjezdem, aby je neviděla domovnice. To se povedlo moc pěkně, Badík měl konspirativní náladu, takže se plížil také a když na něj pan Hartl mluvil, aby byl potichu, krásně na něj reagoval, jako by byl jeho. Pak přišla scéna mimo původní plán. Po Badíkovi se chtělo, aby jako zapomenutý venku, vyskočil předními nohami na zavřené okno, začal do něj štěkat a pak si na povel pana Hartla lehl. To nebylo moc proveditelné, protože okno muselo zůstat zavřené a se zataženými závěsy, nebyl tam žádný parapet a pes se neměl o co opřít, ani kam strčit hlavu. Nakonec se to tedy udělalo ve stoje. Zkouška proběhla s otevřeným oknem a hned se jelo na ostro. Natočilo se to na potřetí. Badík mě za zavřeným oknem vůbec neviděl a jen velmi špatně slyšel! Nikdy jsme to nedělali, vždy štěkal na povel v poloze sedni, přímo přede mnou. Nejprve krásně štěkal, na můj povel "lehni" zmkl a pan Hartl od okna hlásil, že je všechno v pořádku, že poslechl. Poslechl, ale jen sedl. Panu Hartlovi ho bylo líto a tak nahlásil hotovo, i když nebylo a režiséra se snažil přemluvit, že je to takhle dostačující :-). Nepřemluvil a tak se opakovalo.Teď zase byl problém ho rozštěkat, musela jsem se mu ukázat a pak pomalu zacouvat do místnosti, pak už štěkal v jedenáct v noci na celou Prahu jako divý a i krásně lehl na povel, bylo hotovo :-). Pak se točily ještě nějaké pohledy dolů z balkónu a nahoru na balkón. To už bylo jednoduché, stoupla jsem si za kameru tam, kam bylo potřeba, aby se Badík díval, ve filmu už nepoznáte, jestli se díval na pavlač na mě nebo na slečnu Broučkovou :-). Ve čtvrt na dvě jsme byli celí unavení doma a Badík skákal radostí jako kůzle, že je konečně doma. No a to nevěděl, že ho čeká třídenní velikonoční volno...

Pokračovalo se ve středu, 27.4. v Liliové ulici, v opravdu nevábném komplexu starého činžovního domu. Točily se tu obrazy z novinářské redakce, z hospody a z vnitřku bytu pana Havleny. Točilo se ráno od půl deváté, do sedmi do večera. Myslím, že tohle byl kritický den, kdy se nám s Badíkem dařilo asi nejméně, nijak tragicky, ale nejméně. Nejprve se točil obraz v hospodě, kde seznamuje pan Havlena pana Málka se soudním případem, po Badíkovi se chtělo, aby seděl vedle pana Hartla po celou dobu dialogu. Dialog byl dlouhý a tak si Badík vždycky za chvilku zase lehl. On je prostě zvyklý u stolu v hospodě ležet. Normálně bych ho hned opravila, ale to tu nejde, když běží kamera. Záběr se musí nechat dojet do konce, protože se z něj pak použije třeba alespoň kousek pro střih. Což je ale zcela v rozporu s hlavními zásadami výchovy psa. Takže se nakonec nijak nepodařilo Badíkovi vysvětlit, že má celou dobu sedět. Nicméně, vždy odseděl nějakou dobu dialogu, režisérovi to nakonec stačilo s tím, že si ve střižně nějak poradí. Badíkovi tu museli postavit malinké lešení, protože je moc nízký a při sezení u židle stejně nebyl na kameře vidět. Po vyvýšení na lešení mu stejně byla jen občas vidět hlava po pravé straně stolu pana Hartla. Pak se točily detaily, po Badíkovi se chtělo, aby sledoval talíř s uzeninou, kterou Havlenovi přinesla hospodská. Asi není třeba zdůrazňovat, že tenhle záběr mu nedělal sebemenší problém. Nakonec mu pan Havlena přátelsky kus párku věnoval, což se opakovalo asi třikrát, takže si dovedete představit, jak se to Badíkovi asi líbilo :-).

Další záběr se točil v redakci, kam si pan Málek vodil Henrika do práce i přes výslovný zákaz psů - ovšem že jiných, Henrika vyjímaje. Po Badíkovi se chtělo, aby vypil vodu, kterou mu pan Hartl podá a na jeho pokyn si lehl. Jak vyřešíte problém, že režisér chce, aby pes pil a pes si myslí, že nemá žízeň? Pokud ho dobře znáte, tak jednoduše. Poradila jsem jim, aby Badíkovi do vody kápli malilinký vzorek mléka! Najednou měl žízeň jako trám! No a to byl ten problém! Pan Hartl zavelel "lehni!", já to pod stolem převedla do povelové techniky, kterou Báďa dobře zná a co na to pes??? Stál v typickém postoji, který jasně na každého už z dálky křičel: "JÁ SI LEHNU, ALE AŽ TO DOPIJU!!!" Nakonec si tedy lehl asi na třetí povel, až byla miska opravdu prázdná! (Hamoun) Pan režisér na to mrknul do záznamu a řekl, že je to sice takové divoké, ale že to stačí! Pak už se jen točil obraz z pracovního dne pana Hartla, kde už Badík jen ležel u stolu a to mu šlo perfektně :-).

Přišel poslední, pátý den natáčení. Točilo se opět v činžáku, v Liliové ulici, tentokrát jen klíčové scény z bytu pana Havleny. Dalo by se říct, že tento den si Badík opravdu přišel na své! První byl obraz, ve kterém sedí na židli za stolem, sleduje pana Havlenu, který obědvá buřty a s Henrikem se rád podělí. Z této scény jsem měla trošku strach. Badík nikdy neseděl na židli, je velký a těžký a mohl by si při této scéně ublížit. Chvilku jsem zvažovala žádost o dablera :-), ale na konec všechno dobře dopadlo. Badík dostal k sezení krásný zánovní a pohodlný ušák, který šikovní rekvizitáři vypodložili tak, že se ani nepohnul. Badík nakonec z křesla nemusel skákat pro buřt hozený na zem, ale pan Havlena mu ho házel přímo do tlamy. Jak myslíte, že se dá rychle zkazit slušně vychovaný pes? Okamžitě!!! Badík ihned seděl na křesle za stolem, jako by nikdy nedělal nic jiného! A jíst z talíře? Maličkost! Scéna začínala tak, že Henrik dojídá svou porci buřtů a právě vylizuje talíř. To bylo jednoduché, stačilo ho pořádně namastit buřtem. Potom Henrik hladově sleduje pana Havlenu, který se s nechutí rýpe ve svých buřtech. Zde musím vyzdvihnout umění pana Naužila, který přesně věděl, jak jídlem zaujmout Báďovu pozornost, takže výsledkem byl nechutně slintající pes nad stolem :-). Rovněž už asi některému psovi něco házel přímo do tlamy, protože i to jim šlo perfektně. Ze začátku to trošku a nechtěně kazil papoušek, který seděl na opěradle židle hned vedle Badíka a ten tedy chvilku nevěděl, co přesně se bude žrát :-). Tak jsme ho ujistili, že buřty, papoušek nikoliv a záběr byl hotov! :-)

Následoval záběr, ve kterém si pan Hartl přichází k příteli vyzvednout Henrika a zjišťuje, že ho tam týrá papoušek. Ač to tak nevypadá, byla to nejnáročnější scéna ze všech. Nejdříve se po Badíkovi chtělo, aby ležel úplně vysílený na boku. Oživili jsme tedy cvik mrtvého pejska, který se Badík naučil jako štěně a aspoň pět let už jej nedělal. Po malém pošťouchnutí se to povedlo a Badík krásně lehal na bok. Jenže...... Pořád si lehal na pravý bok a kameraman potřeboval levý. Pořád jsem mu to nemohla vysvětlit, zkrátka je pravák no. Když už si konečně lehl správně, tak se ozval kameraman, že leží ve špatném světle, úhlu, pohledu, na špatné planetě.... a co já vím všechno ještě... Když už tohle všechno bylo v pořádku, tak se Lórinka usmyslela, že si sleze dolů na dno klece pro piškot! Piškot jí vzali a museli jsme chvilku počkat, až přestane s ublíženým křikem! :-). Když už konečně Badík ležel správně, tak zvedl hlavu, aby se podíval, kam jsem šla...... No, štelovali jsme ho do té správné polohy snad půl hodiny!!! (Doufám, že to tam dají!!!!) To mi ho bylo jednou jedinkrát opravdu líto, protože z jeho pohledu to všechno dělal správně a ke konci už na něm bylo opravdu vidět, že absolutně netuší, proč ho pořád opravuji, a on by tak hrozně rád vyhověl.....! No nakonec se to povedlo! Pan Hartl vkráčel do dveří, kde ležel úplně "vyřízený pes!" Vrhl se mu kolem krku, pak mu podal vodu k pití a přes klec hodil svoje sako. V tomto záběru jsem i já!! Schovaná za tím ušákem, co stojí v rohu! :-). Mým úkolem bylo udržet Badíka v lehu a zajistit, aby se jeho pozornost nestáčela k panu Neužilovi, který za ním nandaval na talíře šunkofleky - byl přeci strašně unavený po tom pořadovém cvičení... :-) K napití jsme použili již osvědčený trik s kapkou mléka ve vodě, horší už to bylo s pozorností k šunkoflekům :-). No a pak přišel zlatý hřeb večera! Badík dostal rovněž svou porci šunkoflíčků a všichni pánové se svorně pustili do jídla... STOP! Ozvalo se, ledva se jídlo rozdalo. Vylezla jsem z úkrytu a spatřila jsem rudé a naprosto vysmáté kameramany, kteří krčili rameny a smáli se jak blázni: "My to nestihli, to neni možný, on už to má sežraný!!!! Jenom tak lízl a ... kde to je????" No tak to jsem podcenila situaci a zapomněla jsem informovat kameramany, že to bude zatraceně rychlé! :-) Jelo se podruhé, to už byli pánové lépe připraveni, Badík sežral druhou porci fleků, jako by nic a bylo potřeba dodělat detaily.. Badík dostal třetí porci fleků, protože prostě na jeho talíř bylo vidět a musel je tam mít! To už začínal připomínat pátrací balón v oblasti břicha, nicméně na rychlosti nepolevil!! Po skončení obrazu bylo vidět jednotlivé skupinky filmařů, jak se trousí na puštění záznamu této scény, nechtěli věřit tomu, že lze takto vdechnout porci šunkofleků a to třikrát za sebou! Ještě že panu Hartlovi a panu Neužilovi stačil jeden talíř!!!! S tou třetí porcí jsem už moc nesouhlasila, protože Badík před tím sežral půlku mého oběda, kterou jsem mu neprozřetelně nechala, tři buřty a pak takovou porci šunkofleků!! Tento večer byl absolutně bez večeře a vůbec, ale vůbec mu to nevadilo!!!!!

Po tomto obraze jsem se za svého psa začala opravdu stydět! Nabyl totiž dojmu, že každý, kdo jde okolo, mu nese něco k jídlu! Podle toho se i choval a nehorázně loudil. S jídlem opravdu roste chuť!!! Čekal nás třetí a závěrečný obraz. Také nejdůležitější z celého filmu! Byla to scéna, ve které pes sedá a lehá přesně tak, jak mu papoušek velí! Měl u toho vypadat, jako že už to dělá dvě hodiny! Byl za mnou režisér a ptal se mě, jak z něj udělat opravdu unaveného psa! Říkala jsem mu, že jelikož je celý den na nohou, je už opravdu unavený (scéna se točila kolem šesté večer), no a když dostane jen slovní pochvalu, jeho únavu to jen znásobí. Také se mě ptal kolikrát můžeme Badíka nechat cviky opakovat, aby to nebylo týrání!!! Nakonec tedy byla kamera u země, před kamerou pes a za ní já, jakožto povelista. Záběr se povedl opravdu dobře, až na tu únavu psa. Ten byl čilý jako rybička! Přestože točil již pátý den, celý den nespal a pracoval a je mu jedenáct let, celým tím cirkusem se výborně bavil!! Lehal a sedal skoro nadšeně. Na dálku se nám nepovedlo lehání na bok (Badík je u mrtvého pejska zvyklý na doprovodný dotek na krku..), nicméně si asi 2x při lehání pěkně heknul, panu režisérovi se to náramně líbilo a touto scénou skončila naše účast na natáčení - oběma se nám stýská! :-)

A jaké byly naše dojmy a zážitky??

Můj dojem je báječný! Natrefili jsme na partu hodných lidí, s většinou z nich se výborně povídalo. Třeba spousta komparsistů byla hrozně fajn a moc jim to v dobových kostýmech pak slušelo! Pro mě to celé bylo jako výlet do jiné doby, na těch pět dní dobrý. Ocitla jsem se v prvorepublikové Praze a moc jsem si to užila. Jinak je ale natáčení opravdová řehole. Sice jsem při ní dělala věci, které mě opravdu baví - práce se zvířaty. Ale nedokážu si představit, že bych se tím měla živit na stálo. Je to pořádný adrenalin, pryč jste od nevidím do nevidím a rodina vás zná jen z doslechu. Velmi fajn byli i technici, zvláště jeden, který o sobě říkal, že má velmi rozvinuté sociální cítění, Badíkovi do scén opatřoval uzenky - jen ty nejlepší, každé ráno ho informoval o menu a každý večer mu celý zbytek nechal spořádat. Pan režisér - Jan Míka ml. je velmi nenápadný a tichý mladík, ale své práci rozumí, v tomto smyslu ho chválil i pan Hartl, že si opravdu nechává záležet. S panem Tomšovským i s panem Čahojem se výborně povídá! Asi si dokážete představit o čem! :-) To co zažili a kam se všude díky filmu dostali, to mi znělo občas jako pohádka, ale oba dva si myslí, že žijí obyčejné životy :-). Velmi mě překvapilo, jak se při natáčení dbá na pohodu účinkujících zvířat! Režisér se mnou a s pány poradci vždy vše konzultoval a vždy měl obavy, aby se při scéně pes netrápil. Pokud někdo z nás něco odmítl (aby Badík pil pivo), tak přes to prostě nejel vlak! Pes téměř nikdy nezkoušel, vyjma secvičení s panem Hartlem první den. Vždy byl volán na plac až na ostro, aby se zbytečně neunavoval nácvikem. Cattering první den zjistil, že hraje pejsek a od druhého dne v něm měl Badík pokaždé připravenou vodu k pití - zaručeně pitnou! :-) Mimochodem cattering byla kapitola sama pro sebe! Při porovnání s naší závodkou... To se nedá srovnat... Velmi chutné jídlo, velké porce, velice rozumná cena! Každý den na výběr dvě hlavní jídla, každé ráno čerstvě pečený koláč, podávaný rovnou z trouby. Mimochodem o tom tvarohovém s drobenkou a vlašskými ořechy se mi i zdálo, jak byl výborný! Ale hlavně fajn obsluha :-). No a jak jsme zapůsobili my? Pan Tomšovský mi říkal, že si nás oba pan Hartl nemůže vynachválit, produkční byl velice spokojený a režisér? Ten neříkal nic, občas pochválil, ale hlavně! si nestěžoval :-). Celý štáb také velmi trápila ta nešťastná událost s ohařem, každý den někdo z nich volal jeho majiteli, abychom věděli, jestli se konečně zotavuje!

No a pokud vás zajímají historky z natáčení? Tady jich pár je, doufám, že se za to oba pánové na mě nebudou zlobit:

Slavné automobilové kozy ze Slavnostní sněženek skutečně rády jezdily autem, hlavně Amálka, která nevynechala jedinou příležitost ke svezení. Kozy v luxusním autě i žraly a jak asi vypadalo, si dovedete představit a to tam jeho majitel schválně nenechal klíčky, aby s ním nikdo nemohl jen tak jezdit, no, to by bylo asi to nejmenší :-) Prasátko bylo ochočené a ve škole samozřejmě neumřelo, střelené prase bylo úplně jiné! Divočák byl po natáčení přesunut do obory, kde prý každé poledne čekal u jídelny lesáků na zbytky. Jednou nepřišel a lesáci pak našli už jen vyvržené vnitřnosti. Někdo hnusný využil důvěřivosti ochočeného zvířete a odpravil ho.

Havrani z Arabely pracují za piškoty, stejně jako filmoví pejskové.

Pamatujete si na černobílou border kólii s atypickou maskou - černý flek jen přes jedno oko? Hrála třeba v Tmavomodrém světě, v pohádce Císař a Tambor... Byl to pejsek a jmenoval se Bingo. Byl velmi chytrý! Prý ani ne za půl roku zjistil co to znamená "Klapka" a po tomto povelu si začal žít svým životem, ačkoliv při zkoušce dělal vše naprosto bez chyby. Zjistil totiž, že jakmile běží kamera, páníček na něj už nemůže. Právě v pohádce Císař a tambor trhá princezně kopretinu. Tento trik se naučil pět minut před natáčením. Uměl totiž přinášet napachované věci, toho pan Čahoj využil, napachoval v trsu kopretin tu jedinou, kterou potřeboval přinést a pes jí pak na povel opravdu utrhl a donesl princezně, pravda, někdy i s kořeny :-).

V pohádce O statečném krejčíkovi hrálo ochočené divoké prase Filip, které mělo velice vyhraněný vkus, co se lidí týče. Milovalo pana Čahoje za rohlíky a vidělo rudě pana Tomšovského, protože jednou nepochopil, že chce piškoty, které má v kapse! A tak, když bylo potřeba, aby Filip někam běžel, stačilo, aby si tam stoupl pan Tomšovský, zamával rukou a zavolal "Filípku!!" :-). Právě pan Tomšovský je jedním ze zbrojnošů, které prase shodilo do studny a to i s hnutou plotýnkou, bolavými zády, sešitou nohou a hodněkrát!

V blízké době bude v televizi slavit narozeniny paní Janžurová, no a pan Lábus jí chce na pódiu popřát a proměnit se v havrana. Proto volal panu Tomšovskému, jestli by neměl podobného Rumburakovi. Měl, zněla odpověď, toho samého :-). Takže přeměna bude opravdu autentická! :-) Tak a teď jen doufám, že paní Janžurová nechodí na naše stránky! :-)

Letos na štědrý den půjde nová pohádka - Mici mutter, kde bude zvířátek opravdu hodně a práce s nimi bylo také hodně. Pan Tomšovský se na ní těší a vyjímečně se na ní podívá! Ani jeden z pánů totiž ze zásady na natočené věci už nekouká, doufám, že nebudu také zklamaná, až se na film podívám. Neovlivníte totiž, jaký záběr tam režisér nakonec dá, může na něm být z hlediska zvířete chyba, ale z hlediska herce je bezchybný, no a vy to pak prý všechno vidíte, říkáte si, proč tam není ten druhý povedenější a štve vás to. Čarodějnické doupě v této pohádce se točilo také v Liliové ulici, přesně tam, kde bude v našem filmu hospoda navštívená panem Málkem a panem Havlenou.

Víte, že někdy chce režisér po zvířatech pěkné nesmysly? Třeba aby holubi kroužili po studiu a chytali za letu zrní, které jim bude herec házet :-). Tak, teď už jen zbývá zkřížit holuba s rackem a určitě to vyjde :-).

Jak se v dobovém filmu zakrývají grafity, elektrické sopky a jiné modernosti? V našem filmu bude nápadné množství vylepených obrázků, vývěsních štítů a dobových informačních cedulí :-).

Historek a zážitků jsem samozřejmě vyslechla daleko více, ale nebudu vás dalšími už unavovat, až do dalšího filmu… :-). Všechny naše pejsky jsem totiž nechala zapsat do registru filmových zvířat pana Tomšovského a jednou, třeba, … :-). Jako mají lidští herci své vysněné role v Shakespearech a jiných klasikách, náš Badík také o jedné sní! Je to role Bohouše ve stejnojmenném filmu, kdo ví, třeba to jednou bude někdo chtít přetočit s jedním usměvavým a bezedným labradorem……. :-)


No a teď to nejdůležitější. Celý film si můžete pustit tady: Čapkovy kapsy - soud pana Havleny





© Petra Pešková 2014