Labradorský retriever






Historie plemene

Labradorský retriever není příliš starým plemenem (cca 18 - 19 století) a ani jeho původ není přesně doložen.Většina odborníků je toho názoru, že pochází z plemene ST. John´s Newfoundland a Lesser labradora. Jak však tito psi opravdu vypadali nám není přesně známo. Co víme jistě je to, že labrador rozhodně nepochází z kanadského poloostrova stejného jména, ale nejspíš z New Foundlandu. Na Novém Foundlandu existovalo plemeno zvané malý novofundlanďan, šlo o krátkosrsté psy využívané především k práci ve vodě. Nejčastější náplní práce tohoto psa bylo vytahování sítí z moře pro místní rybáře. Angličan Hawker si ze svých cest několik těchto psů přivezl a dal jim jméno St. John´s Breed of New Foundland. Zkřížením těchto psů s wavy coated retrieverem a pravděpodobně i s pointerem a s foxhoundem vznikl labradorský retriever tak, jak ho známe z dnešní doby.

Do české republiky se labrador dostal poprvé v roce 1970, jako dar anglického lovce J. Bradleyho za hony v českých bažantnicích. Pan Bradley byl zmíněnými hony nadšen, ovšem chyběl mu na nich pes, který se dle něj pro tento hon hodil nejvíce - labradorský retriever. Daroval proto řediteli Lesního závodu Litovel 3 páry těchto psů. Osud těchto psů nebyl v době ohařů a českých fousků zrovna růžový. Zůstali naprosto nepochopeni a nevyužiti, drženi v takových podmínkách, že došlo k jejich úhynu. Přežil pouze jeden pár psů umístěný v Litovli a v roce 1975 k němu byl improtován chovný pár dvouletých labradorů, kteří se měli stát zakladateli jejich chovu u nás. První štěňátka se tak v tehdejším Československu narodila 6. července 1975 v první chovatelské stanici labradorů pana Kučery "z Pomoraví". Jejich matkou se stala černá fenka Julie of Palgrave a otcem Sandylands Marcus. Další importy a odchovy pak už následovaly v rychlém sledu.

NAHORU


Současnost plemene

V současné době je labrador přímo prototypem rodinného psa. Bohužel, tato popularita ještě nikdy žádnému plemeni neprospěla, protože se ihned stává terčem množitelů, kteří v těchto psech vidí pouze zdroj financí a nikterak se nezajímají o jejich zdraví a povahu. Pod nálepkou Labrador tak dnes můžete koupit prakticky cokoliv a to především u pejsků bez PP. Skládat se psy zkoušky nutné k jejich uchovnění se přeci jen těmto lidem většinou nechce! Nadruhou stranu ale klidná, vstřícná a mírumilovná povaha labradora ho přímo předurčuje jako rodinného psa.

Labrador je klidný a spolehlivý rodinný pes, který Vám bude dělat společnost, ať už jste se rozhodli pro jakoukoliv aktivitu. Šťastný bude jako společník dětí, mladých lidí, ale i jako parťák aktivních seniorů. Jedinou podmínkou je, aby byl se svými lidmi, rozhodně tedy nepatří do kotce! Rovněž dobře zvažte pořízení štěňátka k velmi malým dětem nebo ke starým lidem, labradoří mimčo je totiž malý divoch. V těchto případech by bylo asi vhodnější již dospělé zvíře. Labrador je sice velký pes, počítejte ale s tím, že Váš majetek rozhodně neohlídá. Agresivita mu není vlastní a hlídací pud rovněž ne. Některý labrador si sice za plotem zabubákuje, ale vstoupivší návštěvu nadšeně přivítá! Nesnažte se srovnávat labradoří štěňátka s podobně vypadajícími psy pracujícími pro hendikepované lidi, tak jako já! Rozhodně se totiž nejedná o stejné plemeno! :-) Labradorské mimino je plné elánu, dobré nálady a praštěných nápadů. Pracující labrador je 100% se soustředící pes, který nezná nic než svou práci - dokud ho nevypustíte na volno :-). Pozor, je to velmi učenlivý pes a nic z naučeného nezapomíná, proto si dobře rozmyslete co svého mazlíčka naučíte! Problémem u labradora může být v bytě jeho velikost a umístění neustále vesele mávajícího ocasu přesně ve výšce kávových šálků na Vašem konferenčním stolku. Labrador rovněž vydatně líná, to ovšem lze pravidelným česáním opravdu výrazně zredukovat. Já sama vyčesávám běžně své psy 1x za týden, v období línání pak 2x - 3x za týden. Labradoří zevnějšek nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Jeho srst je třeba občas vykartáčovat a můžete mu zastříhnout chlupy ve špičce ocasu tak, aby vypadal opravdu hodně kulatý - podobný vydřímu. Rovněž se mu občas musí stříhat páté drápky na předních nohou, které si pes sám neubrousí. Hrozí nebezpečí utržení přerostlého drápku!

V následujících několika bodech se Vám pokusím pomoci rozlousknout otázku, jestli tedy labradora ano nebo ne!

Kdy si pořídit labradora:

- Jestliže chcete psa, který bude mít rád Vás i celou Vaši rodinu, především však Vaše děti.
- Pokud chcete velkého a přitom snadno ovladatelného psa.
- Jestliže chcete psa, který bude ochotný s Vámi kdykoliv podniknout jakýkoliv kousek.
- Pokud chcete učenlivého psa pro myslivost, sport, turistiku nebo jen jako rodinného společníka.
- Pokud chcete mít po svém boku někoho, kdo nikdy nebude mít špatnou náladu.
- Jestliže chcete bezproblémového psa k jiným psům nebo i zvířatům, které již doma máte.


Kdy si nepořídit labradora:

- Jestliže máte rádi doma klid, labradoří miminka jsou totiž určitou dobu velmi temperamentní.
- Pokud chcete psa na hlídání.
- Jestliže chcete psa do kotce a nemáte dostatek času se mu věnovat.
- Pokud Vám doma vadí chlupy. Labrador líná 2x ročně a celkem dost, především na jaře, kdy líná navíc podsadu. Během roku rovněž nějaký ten chlup ztratí!
- Jestliže chcete mít krásnou zahrádku! Labrador je malý buldozer, kterého nějaká květinka jen tak nezastaví. Rovněž si, hlavně v létě, hrabe v hlíně lavory, ve kterých se chladí!
- Nepořizujte si labradora, pokud na něj nemáte čas. To si ostatně raději nepořizujte žádného psa!

NAHORU


Standard plemene

Standard FCI č. 122 c (24. června 1987)

Země původu: Velká Británie

Celkový vzhled: silné konstituce, pevně svázaný, velmi aktivní se širokou lebkou, široký a hluboký hrudník, silná a dobře utvářená bedra a záď.

Charakteristika: dobré povahy, velmi agilní. Vynikající nos, ušlechtilá morda, milovník vody, adaptibilní, oddaný společník.

Povaha: inteligentní, čilý, bystrý, poslušný a oddaný. Má laskavou povahu, bez agresivity nebo nevhodné bázlivosti.

Hlava a lebka: lebka je široká s dobře utvářeným stopem, suchá bez masitých lící. Čelisti jsou středně dlouhé, silné a neseseknuté. Nos je široký, nosní otvory dobře vyvinuté.

Uši: nejsou příliš velké ani těžké, visí dolů podél hlavy a jsou nasazeny spíše dozadu.

Oči: středně veliké, vyjadřující inteligenci a dobrou náladu, barvy hnědé nebo lískových oříšků.

Morda: čelisti a zuby silné, skus perfektně pravidelně nůžkový, t.j. horní řezáky těsně překrývají spodní řezáky a rostou rovně z čelistí.

Krk: suchý, silný.

Přední končetiny: ramena jsou dlouhá a šikmá. Končetiny mají pevný kosterní podklad, jsou kolmo postaveny od lokte k zemi, ať při pohledu zepředu nebo z boku.

Trup: hrudník široký a hluboký s dobře klenutými a pružnými žebry. Hřbet je rovný. Bedra jsou široká, krátká a silná.

Zadní končetiny: záď je dobře vyvinutá, osvalená, není zúžená, s dobře vyvinutým a pohyblivým kyčelním kloubem. Zadní končetiny jsou při pohledu zezadu rovné. Kravský postoj je zásadně nežádoucí.

Tlapy: kulaté a silné, prsty sevřené, dobře klenuté, polštářky jsou tlusté a silné.

Prut: výrazně charakteristický pro toto plemeno, má být silný u kořene, zužující se ke konci, středně dlouhý, bez podsady, obrostlý hustou, krátkou, silnou, přilehlou srstí, působící dojem popisu vydřího ocasu. Má být nesen vesele, ale nemá být otočen na hřbet.

Pohyb: volný a plynulý, přímý a normální při pohledu zepředu i zezadu.

Osrstění: výrazně charakteristické pro toto plemeno. Srst je krátká, hustá, podsada není zkadeřená, při dotyku ruky se jeví jako přiměřeně tvrdá.

Zbarvení: jednotně černá, žlutá nebo čokoládově hnědá. Žlutá se vyskytuje v odstínech od světle smetanové po liščí červeň. Malé bílé skvrny jsou přípustné pouze na předhrudí.

Velikost: ideální výška v kohoutku psi 56 - 57 cm, feny 54 - 56 cm.

Vady: jakékoliv odchylky od výše uvedených bodů musí být považovány za vady a jejich závažnost musí být vztahována podle stupně projevu vzhledem ke standardu.

Poznámka: psi musí mít dvě zřetelná normální varlata, zcela sestouplá do šourku.


NAHORU


© Petra Pešková 2014