Nova Scotia Duck Tolling retriever






Historie plemene

Z hlediska historického pamatuje toto plemeno již hodně. Musíme zavítat až do 17. století do Nového Skotska (nedílné součásti Kanady), kdy byl záměr našich předků vytvořit tohoto obdivuhodného pejska. Již ve spisu Nicholase Denyse, kolonizátora Nového Skotska a Nového Brunswicku, najdeme nejstarší dochované záznamy o malých rudých psech používaných k lákacím hrám. Tradiční verze jejich vzniku je taková, že James Allen obdržel játrově zbarveného rovnosrstého retrívra v roce 1860, který byl křížen s krátkosrstým retrívrem, podobným Labradorovi - toto byl pravděpodobně menší St. Johnův Vodní pes (nyní již neexistující, ale byl v pozadí vzniku Labradorů, Chesapeaků a Newfoulandů). Potomci z tohoto křížení byli dále kříženi s hnědými kokršpaněly a také Irskými setry pro krásnou rudou (až mahagonovou) barvu. Také se spekuluje o možném křížení se zlatými retrívry a Chesapeaky, rovněž také kolie nebo šeltie - což projevuje jejich více vyvinutý hlídací pud oproti ostatním z druhu retrívrů. Díky úsilí Cyrila Colwella byl chov uznán Canadským Kennel klubem v roce 1945 a pokřtěn Nova Scotia Duck Tolling Retriever. V průběhu 50. a 60. let Eldon a Avery Nickerson pokračovali v chovu Tollerů a rozhodli se k produkci co nejlepších loveckých psů. Postupně se toto plemeno dostalo ze zámoří i do Evropy, kde bylo jako samostatné plemeno uznáno FCI až v roce 1981. Zatím nejrozšířenější chov Tollerů je ve Švédsku a Dánsku. Postupně se šířil do Norska, Finska, Belgie a Německa. Od roku 1996 a 1997 také nově i u nás v České republice máme zástupce tohoto plemene

Jméno Nova Scotia Duck Tolling Retriever ( zkr. NSDTR) znamená v překladu "Skotský, kachny lákající retrívr". Způsob práce tohoto plemene je velmi zajímavý. Je vybrán velký rybník s vybíhajícími rameny tak, že jedno rameno může být vždy vybráno dle povětrnostních podmínek tak, aby ptáci neucítili pach lidí nebo psů. Psi pobíhají mezi mezerami tak, že ptáci zachytí záblesky psa a tím přitahují kachny a jiné vodní ptactvo pryč z centrálního rybníka do jednoho z ramen či kanálů. Na konci kanálů jsou ptáci chytáni do sítí. Tímto způsobem bylo pochytáno velké množství vodního ptactva bez nutnosti použití zbraní. Jde o plemeno se silnýni loveckými instinkty, velmi pohyblivé. Na břehu rybníků pobíhající Toller přitahuje kachny odrazy a blýskáním jejich bílých skvrn - znaků. Během několika přinášek jsou kachny v dostřelu a Toller je vysílán k jejich přinášení. Lovci dlouho sledovali toto chování u lišek a následovně proto vyšlechtili malého, lišce podobného psa, aby mohli využít jeho "Tolling" - lákající schopnosti při lovu. Tento "tolling" by měl být chápán spíše jako dodatečná vyjímečná vlastnost tohoto plemene, ne jako vlastnost jediná. Tolleři jsou perfektně uzpůsobeni k lovu v tradičním smyslu slova, tak jako ostatní druhy retrívrů. Tito psi jsou popisováni jako excelentní lovci. I když bylo toto plemeno vyšlechtěno k lovu vodních ptáků, jsou také využíváni k lovu mimo vodu. Jsou stejně spokojení, když je pach na zemi nebo ve vzduchu. Dobře cvičení psi loví na blízko a neštěkají.

NAHORU


Současnost plemene

Jak již bylo uvedeno, tolleři jsou také dobrými hlídači, ale upozorňuji, že nejde o žádné obranářské plemeno nebo plemeno vhodné ke střežení. Jako všichni retrívři jsou to excelentní mazlíčci, oddáni rodině a dětem se snadnou ovladatelností a cvičitelností. Jsou vhodní pro aktivní rodiny, které mohou tollerům zajistit dostatek aktivity a pozornosti, kterou vyžadují. Povahově jsou temperamentní, vytrvalí, neúnavní, mají obdivuhodnou fixaci na své majitele a celou rodinu. Hodí se pro všechny kategorie zájemců. Běžně skládají zkoušky různých typů - lovecké, zkoušky ze sportovní kynologie, záchranářské a různé kondiční zkoušky, velmi úspěšně se také prezentují v agility, v zahraničí oblíbeném "flyball". Zejména ve Švédsku jsou tolleři používáni rovněž k vyhledávání drog a s velkým úspěchem jako terapeutičtí psi.

Z výše uvedeného vyplývá, že toller má široké využití a mimo to je i vynikajícím kamarádem a společníkem. V každém případě platí, že Toller každého uchvátí svým láskyplným pohledem a upřímnou povahou.

V následujících několika bodech se Vám pokusím pomoci rozlousknout otázku, jestli tedy tollera ano nebo ne!

Kdy si pořídit tollera:

- Jestliže nevíte "co roupama". Rádi zkoušíte nové věci, jste aktivní a k tomu všemu potřebujete po svém boku psa.
- Pokud chcete středně velkého, inteligentního, nekonfliktního, ovladatelného psa s vlastním názorem.
- Jestliže chcete psa, který bude ochotný s Vámi kdykoliv podniknout jakýkoliv kousek.
- Pokud chcete učenlivého psa pro myslivost, sport, turistiku, agility nebo jen jako rodinného společníka.
- Pokud chcete mít po svém boku někoho, kdo nikdy nebude mít špatnou náladu a je svolný s každým vaším nápadem.
- Jestliže chcete bezproblémového psa k jiným psům nebo i zvířatům, které již doma máte.


Kdy si nepořídit tollera:

- Jestliže máte rádi doma klid, mladí tolleři jsou opravdová šídla s nevyčerpatelnou energií a záchvaty šílenosti.
- Pokud chcete psa na opravdové hlídání, ne jen na upozorňování.
- Jestliže chcete psa do kotce a nemáte dostatek času se mu věnovat.
- Pokud Vám doma vadí chlupy. Toller, stejně tak jako každý jiný pes, líná 2x ročně a celkem dost, především na jaře, kdy líná navíc podsadu. Jeho dlouhá srst se ale dobře uklízí, protože se nezapichuje a z textilu jí setřete vlhkou rukou.
- Pokud by Vám vadil zrzavý, nezahnatelný stín, sledující vás, kamkoliv se pohnete.
- Nepořizujte si tollera, pokud na něj nemáte čas. To si ostatně raději nepořizujte žádného psa!

NAHORU


Standard plemene

Standard FCI č. 312/05.02.1999/GB

Země původu: Kanada

Celkový vzhled: Tolling retrívr je středně velký, silný, kompaktní, vyvážený, dobře osvalený pes; je středních až těžkých kostí, velmi obratný a čilý, ostražitý, bdělý a rozhodný. Mnoho psů tohoto plemene má poněkud smutný výraz až do okamžiku, kdy jdou do práce; pak se jejich výraz mění na intenzivní soustředění a vzrušení. Při práci mají tito psi rychlou, hbitou akci, s hlavou nesenou téměř na stejné úrovni s linií hřbetu a neustále se pohybujícím ocasem s bohatými praporci.

Charakteristika: dobré povahy, velmi agilní. Vynikající nos, ušlechtilá morda, milovník vody, adaptibilní, oddaný společník.

Povaha: Tolling retrívr je vysoce inteligentní, snadno se cvičí a má ohromnou vytrvalost. Je silným a zdatným plavcem. Je přirozeným a houževnatým retrívrem na zemi i z vody. Je vždy připraven hbitě jednat, jakmile postřehne nejmenší pokyn k aportování. Jeho silně vyvinutý smysl pro aportování a hravost jsou velmi důležité vlastnosti pro jeho lovecké schopnosti.

Hlava a lebka: HLAVA: Jasně řezaná a poněkud klínovitá. Mozkovna: Široká mozkovna je jen lehce zaoblená, týlní hrbol nevystupuje a líce jsou ploché. Dobrá míra průměrného psa je 14 cm mezi ušima. Tento rozměr se mírně zužuje zhruba na 3,8 cm na konci nosní kosti. Délka hlavy je přibližně 23 cm od nosu k vrcholku týlnímu hrbolu, ale hlava musí být ve správném poměru k velikosti těla. Stop: Střední. Nosní houba: Zužuje se od nasazení ke špičce, nozdry jsou dobře otevřené. Barva by měla odpovídat barvě srsti nebo být černá.

Uši: Trojúhelníkové, střední velikosti, vysoko nasazené vzadu na mozkovně, u základny velmi lehce vzpřímené, dobře osrstěné s praporci na zadní straně skladu, s krátkou srstí na zaoblených špičkách.

Oči: Posazené široko od sebe, mandlového tvaru, střední velikosti. Barva jantarová až hnědá. Výraz přátelský, pozorný a inteligentní. Okraje očních víček mají stejnou barvu jako pysky.

Morda: Zužuje se v čisté linii od stopu ke špičce nosu, dolní čelist je silná, ale není vystupující. Dolní linie tlamy probíhá téměř rovně od koutku tlamy ke hraně kosti dolní čelisti. Hloubka tlamy u stopu je větší než u špičky nosu. Srst na tlamě je krátká a jemná. Pysky: Přiléhají těsně, tvoří z profilu jemnou křivku, nejsou nijak těžké. Čelisti / zuby: Dostatečně silné, aby pes mohl nést i velkého ptáka, velmi důležitá je měkká tlama. Správný skus jsou těsné nůžky; vyžaduje se plnochrupost.

Krk: Silně osvalený a dobře nasazený, střední délky, bez jakýchkoliv známek volné kůže na hrdle.

Přední končetiny: Měly by vypadat jako rovnoběžné sloupy; rovné a silných kostí. Plece: Plece svalnaté, s lopatkou dobře skloněnou vzad a dobře uloženou. Lopatka přináší dobrý sklon kohoutku směrem ke krátkému hřbetu. Lopatka a pažní kost jsou zhruba stejné délky. Lokty: Měly by těsně přiléhat, nejsou vytočené ani vbočené, pracují hladce a stejnoměrně. Zápěstí: Silné, mírně skloněné.

Trup: Horní linie: Rovná. Hřbet: Krátký a rovný. Bedra: Silná a svalnatá. Hrudník: Hluboký, Hrudní kost dosahuje až na úroveň loktů. Žebra dobře klenutá; nejsou sudovitého tvaru ani plochá. Břicho: Středně vtažené.

Zadní končetiny: Svalnaté, široké a vzhledem kvadratické. Zaúhlení končetin vpředu a vzadu musí být harmonicky vyvážené. Horní a dolní část jsou přibližně stejně dlouhé. Stehna: Velmi svalnatá. Kolena: dobře zaúhlená. Hlezna: Dobře spuštěná dolů, nejsou vtočená dovnitř ani vytočená ven. Paspárky musí být odstraněny.

Tlapy: S prsty spojenými blánou střední velikosti, těsně uzavřené prsty, kulaté tlapy s dobře klenutými prsty a silnými polštářky. Paspárky mohou být odstraněny.

Ocas: Pokračuje v přirozeném velmi mírném sklonu zádě, široký u kořene, bohatě osrstěný s těžkými praporci; poslední obratel dosahuje nejméně k hleznu. Ocas může být nesen pod úrovní hřbetu s výjimkou okamžiků, kdy je vzbuzena pozornost psa. Tehdy je ocas zatočen nahoru, nikdy se ale nedotýká trupu psa.

Pohyb: Tolling retrívr kombinuje dojem síly s pružným, čilým pohybem. Vpředu je pohyb prostorný a zezadu plný síly. Tlapy nejsou vytočené ven ani vtočené dovnitř a končetiny se pohybují po přímce. S rostoucí rychlostí se tlapy psa dostávají pod osu těla do jedné linie, hřbet zůstává v pohybu vodorovný.

Osrstění: Tolling retrívr byl vyšlechtěn k aportování zvěře z ledově studené vody a musí mít dvojitou srst odpuzující vodu. Srst je střední délky a jemnosti s hustou a měkčí podsadou. Srst může být mírně zvlněná na zádi, ale jinak je rovná. Zimní srst tvoří v některých případech dlouhé, volné kadeře na hrdle. Praporce jsou měkké na hrdle, za ušima a na zadní straně stehen a praporce na hrudních končetinách jsou středně vyvinuté.

Zbarvení: Barva je různých odstínů červené nebo oranžové se světlejšími praporci a spodní stranou ocasu a obvykle nejméně s jedním z následujících bílých znaků: špička ocasu, tlapy (skvrna nepřesahuje přes nadprstí), hruď a lysina. Pes jinak vysoké kvality nesmí být penalizován pro nedostatek bílé. Pigment nosu, pysků a okrajů očních víček je masově zbarvený, v barvě srsti nebo černý.

Velikost: Ideální velikost psů starších 18 měsíců je 48 – 51cm. Fen starších 18 měsíců 45 – 48cm. Jeden palec (2,5 cm) nad nebo pod ideální výšku je povolen. Hmotnost: Musí být ve správném poměru s výškou a kostmi psa – orientačně: 20 – 23 kg u dospělých psů; feny 17 – 20 kg.

Vady: Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti.

Poznámka: Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.


NAHORU


© Petra Pešková 2014