Vzpomínka na ty, kteří tu s námi již nejsou





Snow Ball Bohemia Bras (Bad)

Badíkova poslední fotografie

30.3.2000 - 23.5.2017

23.5.2017 jsem musela nechat odejít za duhový most svého dlouholetého trpělivého parťáka Báďu. Badík byl můj první retriever, nebylo to s ním vůbec jednoduché a vůbec v ničem nesplnil mé prvotní představy. Pitomé, jak jsem později zjistila, zato naplnil veškeré mé představy, které jsem ani neměla :-). Naučil mě toho strašně moc, tím jak ze začátku neposlouchal, pral se a zlobil a mě nechal, ať se v té kynologii pěkně plácám! Jsem mu za tu školu moc vděčná a každý úspěch, kterého jsem dosáhla s mými dalšími psy, je hlavně jeho úspěch. Dal mi nahlédnout do psí duše, do psí mentality a psího uvažování. Přes počáteční zoufalé pokusy jsme se nakonec sžili na výbornou a těch sedmnáct společných let jsme si opravdu užili, že Báďo? Badík také provedl mé dvě děti celým jejich dosavadním životem, pro ně neexistuje žádný svět před Badíkem, ale bohužel bude existovat svět po Badíkovi, i je (především dceru) zasvětil do tajů kynologie a pomohl jim vypěstovat vztah ke zvířatům. K takovým trošku neandrtálským, nenažraným, prdlým a hromotluckým zvířatům :-). Badík nám bude všem strašně moc chybět, budeme ho mít pořád moc rádi a pořád bude mít u nás v srdíčku svoje místečko. A bude to doufám on, kdo mě přivítá na prahu Ráje, protože jinak, jinak tam Badíku nejdu.








Jonáš

Jonáš

30.8.2006 - 29.1.2011

Jonáškovi srazilo auto mamču, když mu bylo devět dní. Ani jí neviděl, očíčka se mu otevřela až druhý den. Spolu se sestřičkou Kačenkou jsem je oba vypiplala na lahvičce. Zatímco Kačenku si vzala kolegyňka z práce, Jonášek nám zůstal doma. Odkojení na lahvičce na něm zanechalo silnou stopu. Lidi bral jako členy své rodiny. Byl velmi klidný a mazlivý. Nikdy se nestalo, že by někoho z nás škrábl nebo kousl a to dokonce ani při veterinárním ošetření. Na odběru krve držel jako pejsek, pan doktor tam takové číčáky vskutku často nemívá. On byl Jonášek vlastně stejně víc pejsek, než kočička :-). Povídal si s námi - dokázal mňouknout takovou otázku, že ten otazník visíval ve vzduchu ještě hodně dlouhou dobu! Rád jedl, rád se mazlil a rád nám u všeho asistoval. Také se rád pral se sousedovic kocoury a mučil ještěrky. Rozumněl každému slovu, byl výborným společníkem a nám se po něm moc stýská! V sobotu, 29.1.2011 si ho vzala hnusná kočičí nemoc jménem FIP. Už žádnou kočičku nechceme, žádná už nebude jako on!















© Petra Pešková 2014