Jak jsme skládaly zkoušky





Jak jsme skládaly zkoušky


Jednoho dne jsem si usmyslela, že už je na čase složit s Lakynkou lesní zkoušky. Barvy už chodila pěkně a náš klub lesní z koušky nikde v dosahu nepořádal. Rozhodla jsem se je tedy složit u OMS, který je pořádal nedaleko. Rozhodně to byly naše poslední zkoušky u nich, přečtěte si proč.. :-)

Myslivci řadí, nevím proč, retrievery mezi malá plemena, tedy jsme měly být zkoušeny s kokry, křepeláky a ostatními španěly. Pořadatelé těchto zkoušek nás ale, nevím proč, dali do skupiny s ohaři. První disciplína byl klid na stanovišti. Vzhledem k tomu, že to byla první disciplína a po zkušenostech z vodních zkoušek, jsem Lakču nechala uvázanou a automaticky si tak zvolila známku 3. Lakča to ustála celkem dobře, opět se ze začátku vrtěla, ale nakonec to v klidu odseděla a rozhodčí to ošívání na snížení známky neohodnotil. Která bije, mi začínalo docházet při druhé disciplíně. Pro ohaře to byla ohrádka - aport lišky. To samozřejmě retrieveři nemají. Po skončení ohrádky mi rozhodčí sdělil, že labrador je lovecký pes na ho..o, když nenosí lišku. Jsem zvyklá, že myslivci, kteří labradory jako lovecké psy neznají, k nim mají z počátku nedůvěru, ani se jim nedivím, když labradora znají pouze jako ideálního psa ideální rodiny z reklam. Všimla jsem si, že poslední dobou tuto roli přebírají borderky - naštěstí pro retrievery, k velké smůle borderek. Vždy se ale jednalo o nedůvěru tichou a na konci okomentovanou sdělením, že jsou překvapeni, jak dobrý pracant labrador vlastně je. Ale aby mě a mého psa rozhodčí hlasitě shazoval a téměř šikanoval před koronou a ostatními vůdci, to se mi skutečně ještě nestalo! A na ohrádce to byl teprve začátek.....

Další disciplína bylo následování, které pro ohaře vypadá rovněž trošku jinak. Rozhodčí náš nástup okomentoval, že labrador má zase nějakou specialitku a ohodnotil nás známkou 3. Lakča si jí ale zasloužila pro poposedávání. Následovalo vodění, ohaři opět jiné - v lese mezi stromy a na řemeni, který někteří vůdci ještě přidržovali rukou - rozhodčí to tak nechal, bez snížení známky. My s Lakčou klasicky na cestě, na vodítku tam, na volno zpět. Rozhodčí mi na začátku dal před ostatními radu, "abych se v tom lese neztratila". Lakynka nikdy z této disciplíny neměla jinou známku než 4, dělá jí perfektně. Dle komentáře rozhodčího jsem šla jako dragoun, pes mě musel dobíhat, pak na mě zase čekat, no a napínal mi vodítko, čtyřku prý nám dá jen proto, aby nám to nekazil. To už kroutil hlavou i jeden kolega od ohařů, že podle něj Lakča šla moc hezky, šla, vím to, ale rozhodčí je rozhodčí. Další na řadě byla barva. Lakča jí došla až k loži krásně a pomalu - což ovšem není její styl, nebyla prostě ve své kůži, nedivím se jí, tou dobou už jsem i já byla pěkně otrávená. Ale rozhodčímu se to líbilo, krásně nám v lese stačil. Kousek za ložem jsme sešly ze stopy, vzhledem k tomu, že šla Laky vlažně celou dobu, tak jsem to prostě nepoznala a také nám v tom místě barvu zkřížilo snad šest houbařů, kteří tu povykovali na sebe i na mého psa, vadit by jí to nemělo, ale sešla. Později jsem zjistila, že stopa zatáčela do oblouku a srnec ležel za asfaltkou v místech, kam Laky mířila - zřejmě ho ucítila a zkrátila si k němu cestu. Stopa byla opravdu dlouhá a těžká, vedla přes lesní cestu i přes asfaltovou cestu, ale Laky jí dokázala vypracovat za známku 3. Když jsem se vracela ke koroně s větvičkou na znamení úspěchu, druhý rozhodčí to okomentoval slovy "jak to, že jsme to udělaly, že je to nějaký divný a kolikrát mi pes sešel ze stopy." Pak následovala další ťafka, rozhodčí se ptal, kdo chce vidět oznamovače při práci (Lakča šla stopu jako vodič), že je tu jediný a mimo soutěž nám to ukáží. Rozhodčí před celou koronou prohlásil "tý s labradorem se neptej, tý to stejně nic neříká". Tak jsem se poprvé ohradila na hlas :-), rozhodčí mě evidentně měl za nějakou bárbínu, která je v lese prvně, to by mě mělo asi těšit, to si o mě ještě nikdy nikdo nemyslel. Na oznamovače jsem se šla podívat, ale je nutno podotknout, že to nebyl oznamovač, ale hlásič a stejně nehlásil, srnu na konci popadl a snažil se jí páníčkovi aportovat.

Následovaly disciplíny vlečené a pohozené lišky, zajíce a bažanta. Opět komentář, jak to, že labrador musí nosit králíka a ne zajíce, když se tu střílí zajíci a králíka už neviděli sto let. Lakča by zajíce vzala, ale přeci to takovým rozhodčím nebudu zjednodušovat, tak museli shánět králíka :-). Další naší disciplínou bylo slídění s dohledávkou, slídění se Lakynce v lesním porostu moc nevedlo, určitě nebylo podle našeho zkušebního řádu, ale čubka běhala ve stejném rozsahu jako ostatní ohaři a bažanta na konci krásně našla a odevzdala, takže známka 4. Ohaři pak měli dohledávky zajíce, lišky i bažanta a Lakču čekalo odložení v lese. Na vyhlášení se oslavoval křepelák, který prý měl jako jediný odložení volné. Lakča ho měla také a 100%, ovšem ho dle rozhodčího udělala jen proto, protože při něm určitě usnula. Když se konečně ohaři vydováděli s oblíbenou liškou, přišla řada na Laky a vlečku s králíkem. Vypracovaná v lese bezchybně, rychle a přesně. To už se z řad pomocníků začalo ozývat, že "ono to má ale docela dobrej nos"! Ohaři měli hotovo a nám zbývala pouze vlečka pernaté a marking. Světe div se, bažant se ztratil a nebyl k nalezení a náhradní pernatá také nebyla. Zajímalo by mě, co by se dělo, kdyby jediného bažanta na zkouškách nějaký pes načal. O navrhovaném vyřešení tohoto problému - podle rozhodčích hlavně mého problému, se snad ani nebudu rozepisovat. Nakonec tedy obojí proběhlo v náhradní variantě. Marking Laky v poslední době nedělá dobře, netuším proč, ale bažanta na konci vždycky dohledává, to se stalo i teď. Rozhodčímu se to ale líbilo, protože krásně pracovala nosem, ještě chtěl abych jí naváděla, protože si pletl marking a handling. Takže známka za 4. Další vlečka se srstnatou všem vyrazila dech. Laky šla po stopě jak přibitá, králíka popadla v běhu, otočila se na pětníku a byla zpátky s dokonalým odevzdáním, známka 4, tentokrát zasloužená. Za námi se ozývaly obdivné vzdechy a přání pánů myslivců, abych to jejich psy naučila také. Dokonce i náš oblíbený rozhodčí se vyjádřil, že tohle už dlouho neviděl, takhle že to má vypadat a že to nedělá ani jeho pes. Zdálo by se tedy, že se konal happy end. Ovšem rozloučení :"Tak nashledanou a příště přijďte s ohařem", mě už uzemnilo.

Takže můj celkový komentář ke zkouškám: Dle rozhodčího jiný pes než ohař není pes. Někdo kdo nenosí flintu nepatří do lesa. K hodnocení ostatních pejsků snad dodám jen to, že naprosto chápu, že ČMKU odebrala myslivcům možnost udělovat titul čekatele šampiona práce. Přála bych všem a hlavně rozhodčímu, aby si šel vyzkoušet naše klubové zkoušky, pro které si, cituji, :"Ty baby píšou řády tak, aby jim to co nejvíc vyhovovalo". Určitě by byl jejich náročností velmi překvapen. To, že mi bylo v průběhu zkoušek nabídnuto, že mi půjčí pušku, abych si mohla sama vystřelit je snad dokonce i trestné! A to jsem opakovaně podle předpisu hlásila, že nejsem střelec a že žádám o jeho přidělení. Nutno říci, že přes všechno vtipkování a urážky na naší adresu nám rozhodčí nikdy úmyslně známku nesnížil, naopak nám přilepšil, ale ne proto, že by byl naším fanouškem, spíše díky jeho neznalosti zkušebního řádu. Před každou disciplínou jsem byla rozhodčím "zkoušena" ze zkušebního řádu, jak vlastně tato disciplína vypadá - a to si dle svých slov musel pan rozhodčí večer před zkouškami číst náš zkušební řád, jen kvůli nám! Nutno podotknout, že ostatní vůdci se chovali korektně, vtipy na naší adresu jim vtipné nepřipadaly a ochotně mi byli k dispozici, když bylo potřeba nám vystřelit, protože pořadatel prostě střelce nezajistil. Tímto jim ještě jednou moc děkuji. To, že se v průběhu zkoušek pro 18 psů ztratí jeden jediný bažant, není k nalezení a náhradní není k mání, to už patří do nějaké veselohry. Celkově jsme s Lakčou zkoušky složily na 221 bodů v I. ceně, obdržely jsme známku 3 z následování, klidu na stanovišti a barvy, ostatní disciplíny byly na známku 4. Ze složení zkoušek vůbec nemám radost a ani dobrý pocit, nechci házet všechny myslivce do jednoho pytle, skoro jsem na ně i změnila názor, ale po tomhle zážitku už vím, že pokud ještě půjdeme někdy na nějaké zkoušky, tak jedině na klubové, kde retrieverům rozumějí!






© Petra Pešková 2014